1486

Rozhovor milosrdného Boha se zoufalou duší

- Ježíš: Duše ponořená v temnotách, nezoufej, není ještě všechno ztraceno, začni rozmlouvat se svým Bohem, který je Láska a Milosrdenství samo. - Ale bohužel, duše zůstává k Božímu volání hluchá a noří se do ještě větších temnot.
- Ježíš volá podruhé: Duše, slyš hlas svého milosrdného Otce.
V duši se probouzí odpověď: Pro mě již není milosrdenství. A propadá se do ještě větší temnoty, do jistého druhu zoufalství, který jí dává jistou předchuť pekla a činí ji zcela neschopnou přiblížit se k Bohu.
Ježíš mluví k duši potřetí, ale duše je hluchá a slepá, začíná se utvrzovat v zatvrzelosti a zoufalství. Tehdy se jakýmsi způsobem začíná nitro Božího milosrdenství namáhat a bez jakékoliv spolupráce duše jí Bůh dává svou poslední milost. Pohrdne-li jí, již ji Bůh nechá ve stavu, v němž chce sama být navěky. Ta milost vychází z Ježíšova milosrdného Srdce a překvapuje duši svým světlem a duše začíná chápat Boží námahu, ale obrácení závisí na ní. Ví, že tato milost je pro ni poslední, a projeví-li jediný záchvěv dobré vůle - byť sebemenší - Boží milosrdenství dokoná ostatní.
- Ježíš: Zde působí všemohoucnost mého milosrdenství, šťastná duše, která využije tu milost.
- Ježíš: Jak velikou radostí se naplnilo mé Srdce, když se ke mně vracíš. Vidím, že jsi velice slabá, proto tě beru do své náruče a nesu tě do domu mého Otce.
- Duše [je] jakoby probuzená. - Je to možné, že by pro mě ještě bylo milosrdenství? - ptá se celá rozechvělá.
- Ježíš: Právě ty, mé dítě, máš výhradní právo na mé milosrdenství. Dovol mému milosrdenství působit v tobě, ve tvé ubohé duši, dovol, ať do [tvé] duše vstoupí paprsky milosti, ony přinesou světlo, teplo a život.
- Duše: Avšak bojím se už jen při vzpomínce na své hříchy a ten hrozný strach ve mně vyvolává pochybnosti o Tvé dobrotě.
- Ježíš: Věz, duše, že všechny tvé hříchy nezranily tak bolestně mé Srdce jako tvá nynější nedůvěra, po tolika námahách mé lásky a milosrdenství nevěříš v mou dobrotu.
- Duše: Ó Pane, sám mě zachraňuj, vždyť hynu, buď mým Spasitelem. Ó Pane, ostatní nejsem schopna vypovědět, mé ubohé srdce je zdrceno, ale Ty, Pane…
Ježíš duši nedovolil domluvit, ale zvedá ji ze země, z propasti bídy a v jediném okamžiku ji uvádí do příbytku svého Srdce a všechny hříchy mžikem zmizely, zničil je žár lásky.
- Ježíš: Duše, zde máš všechny poklady mého Srdce, ber si z nich vše, co potřebuješ.
- Duše: Ó Pane, cítím se zaplavena Tvou milostí, cítím jak do mě vstoupil nový život, ale hlavně ve svém srdci cítím Tvou lásku, to mi stačí. Ó Pane, po celou věčnost budu oslavovat všemohoucnost Tvého milosrdenství, všechnu bolest svého srdce Ti vypovím, osmělena Tvou dobrotou.
- Ježíš: Mluv, dítě, o všem, bez jakýchkoliv výhrad, vždyť ti naslouchá milující Srdce, Srdce nejlepšího přítele.
- Ó Pane, nyní vidím všechnu svou nevděčnost a Tvou dobrotu. Nabízel jsi mi svou milost, a já jsem všechny Tvé námahy obracela vniveč, vidím, že jsem si zasloužila samo dno pekla za maření Tvých milostí.
Ježíš přerušuje rozhovor duše - a [říká:] Nezabývej se svou bídou, jsi příliš slabá, než abys mohla mluvit, raději pohleď na mé Srdce plné dobroty a nech na sebe působit mé city a usiluj o tichost a pokoru. Buď k ostatním milosrdná, jako já jsem k tobě, a když pocítíš, že tvé síly slábnou, přicházej ke zdroji milosrdenství a posiluj svou duši a tak se cestou neunavíš.
- Duše: Nyní již chápu Tvé milosrdenství, které mě ochraňuje jako zářící oblak a vede mě do domu mého Otce a chrání mě před strašným peklem, které jsem si zasloužila ne jednou, ale tisíckrát. Ó Pane, věčnost mi nebude stačit, abych náležitě oslavila Tvé neproniknutelné milosrdenství a tvé slitování nade mnou.

 

z Deníčku sv. Faustyny - Deníček   BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ V MÉ DUŠI - Svatá s. M. Faustyna Kowalská ( ISBN 978-80-7195-269-5 )

 

» Rozhovor milosrdného Boha s hříšnou duší «
» Rozhovor milosrdného Boha s trpící duší «
» Rozhovor milosrdného Boha s duší usilující o dokonalost «
» Rozhovor milosrdného Boha s dokonalou duší «