Téma očistce se v Deníčku sestry Faustyny objevuje dost často. Už na prvních stránkách Deníčku můžeme najít popis vize očistce (srov. Den. 20)

20
 Krátce potom jsem se roznemohla. Drahá matka představená mě poslala spolu se dvěmi jinými sestrami na prázdniny do Skolimova, kousek za Varšavu. V té době jsem se Pána Ježíše zeptala, za koho se ještě mám modlit? Ježíš mi odpověděl, že příští noc mi dá poznat, za koho se mám modlit.
 Uviděla jsem anděla strážce, který mi řekl, abych šla za ním. Za chvíli jsem se ocitla na zšeřelém místě, naplněném ohněm a v něm bylo mnoho trpících duší. Tyto duše se velice vroucně modlí, ale pro ně samé to nemá žádný účinek, jim můžeme pomoci jen my. Plameny, které je pálily, mě nezasahovaly. Můj anděl strážce se mi nevzdaloval ani na chvíli. A zeptala jsem se Těch duší, čím trpí nejvíce. A odpověděly mi shodně, že nejvíce trpí touhou po Bohu. Viděla jsem Matku Boží, jak navštěvuje duše v očistci. Duše říkají Marii "Hvězda mořská". Přináší jim úlevu. Chtěla  jsem s nimi více pohovořit, ale můj anděl strážce mi dal znamení k odchodu. Vyšli jsme za dveře toho vězení trpících. [Uslyšela jsem vnitřní hlas], který řekl: Mé milosrdenství to nechce, ale spravedlnost nařizuje. Od té chvíle se důvěrněji stýkám s trpícími dušemi.

a zprávu z návštěvy zemřelé sestry, která Faustynu prosila o modlitbu (srov. Den. 58; další zmínky najdeme např. v Den. 1185 – 1187 a 1738).

58
 † V jistou chvíli ke mně v noci přišla jedna naše sestra, která zemřela před dvěma měsíci. Byla to sestra prvního chóru. Uviděla jsem ji v hrozném stavu. Celá v plamenech, tvář bolestí zkřivenou. Trvalo to krátkou chvíli a zmizela. Mou duši zamrazilo, vždyť jsem nevěděla, kde trpí, jestli v očistci nebo v pekle, ale zdvojnásobila jsem za ni své modlitby. Druhou noc přišla znovu, avšak uviděla jsem ji v horším stavu, ve strašnějších plamenech, ve tváři se zračilo zoufalství. Velice mě udivilo, že po modlitbách, které jsem za ni obětovala, jsem ji uviděla v hroznějším stavu, a zeptala jsem se: Což ti mé modlitby vůbec nepomohly? - A odpověděla mi, že má modlitba jí vůbec nepomohla ani nepomůže. Zeptala jsem se: A modlitby, které za tebe obětovala celá kongregace, což ti také vůbec nepomohly? - Odpověděla mi, že ne. Tyto modlitby prospěly jiným duším. Odpověděla jsem jí, pokud vám mé modlitby nepomáhají, tak za mnou, prosím, nepřicházejte. A ihned zmizela. Přesto jsem v modlitbách neustávala. Po nějaké době ke mně v noci znovu přišla, ale už jiná. Už nebyla v plamenech jako předtím, její tvář byla rozzářená a oči se třpytily radostí a řekla mi, že mám opravdovou lásku k bližním, že mnoho jiných duší mělo užitek z mých modliteb, a vybízela mě, abych neustávala [v modlitbách] za duše trpící v očistci, a řekla mi, že ona už nezůstane v očistci dlouho. Jak zvláštní jsou Boží úradky.

1185
 9. VII. 37. Večer ke mně přišla jedna zemřelá sestra a prosila mě o jeden den postu, a abych obětovala všechna cvičení toho dne za ni, odpověděla jsem, že dobře.

1186
 Druhý den hned ráno jsem vzbudila úmysl, že všechno za tuto sestru. Při mši svaté jsem chvíli prožívala její utrpení, pocítila jsem v duši tak velikou touhu po Bohu, že se mi zdálo, že umírám touhou po spojení se s ním. Netrvalo to dlouho, ale pochopila jsem, co je ten stesk duší v očistci.

1187
 Hned po mši svaté jsem prosila matku představenou o dovolení postit se, ale nedostala jsem je, protože jsem nemocná. Když jsem vešla do kaple, uslyšela jsem tato slova: - Kdybyste se postila, ulevilo by se mi teprve večer, ale pro poslušnost, která zabránila vašemu postu, se mi ulevilo okamžitě. Poslušnost má velikou moc. - Po těch slovech jsem uslyšela: [Pán] Bůh zaplať.

1738
 Pán mi řekl: - Často vcházej do očistce, neboť tě tam potřebují. Rozumím, ó můj Ježíši, významu těchto slov, která mi říkáš, ale dovol mi vstoupit nejprve do pokladnice Tvého milosrdenství.

 Sv. Faustyna nám přináší zajímavé postřehy týkající se očistce, jako třeba to, že největším utrpením duší v očistci je touha po Bohu (srov. Den. 20), že duše v očistci navštěvuje a přináší jim velikou úlevu Panna Maria (srov. Den. 20), že určité skutky a události odehrávající se na zemi zanechávají své stopy v očistci a v nebi (srov. Den. 1556).

1556
 Když jsem na chvíli vešla do kaple, dal mi Pán poznat, že mezi vyvolenými dušemi má zvlášť vyvolené, které volá k vyšší svatosti, k vyjimečnému sjednocení se sebou. Jsou to serafínské duše, od nichž Bůh vyžaduje, aby ho milovaly více než ostatní duše, i když všechny žijí v klášteře, a přesto nejednou tu větší lásku k němu od jednotlivých duší vyžaduje. Taková duše to povolání chápe, neboť jí to Bůh vnitřně dává poznat, avšak může za ním jít, a taky nemusí, na duši je být věrná působení Ducha svatého, anebo tomu svatému Duchu odporovat. Avšak poznala jsem, že je v očistci místo, kde budou duše Bohu splácet provinění tohoto druhu; je to nejtěžší druh muk. Duše zvláštním způsobem Bohem označená se bude odlišovat všude, jak v nebi, tak v očistci nebo v pekle. v nebi vynikne nad jiné duše větší slávou, světlem a hlubším poznáním Boha; v očistci hlubší bolestí, neboť hlouběji Boha zná, silněji po něm bude toužit; v pekle bude více trpět než ostatní duše, neboť lépe ví, koho ztratila; to stigma výhradní Boží lásky se v ní nestírá.

 Především si je ale sv. Faustyna vědoma svého poslání vyprošovat a nést Boží milosrdenství. Tak se také dívá na očistec – s velikou touhou zprostředkovávat Boží milosrdenství. Proto se často obětuje a modlí za duše v očistci (srov. Den. 36, 240, 274, 1227).

36
 V jedné chvíli jsem byla povolána k Božímu soudu. Ocitla jsem se před Pánem mezi čtyřma očima. Ježíš byl jako při umučení. Po chvíli ty rány zmizely a zůstalo [jich] jen pět, na rukou, nohou a v boku. Vzápětí jsem uviděla celý stav své duše tak, jak na ni hledí Bůh. Jasně jsem uviděla všechno, co se Bohu nelíbí. Nevěděla jsem, že dokonce z tak nepatrných věcí je třeba se před Pánem zodpovídat. Jaká je to chvíle. Kdo ji popíše? - Stanout tváří v tvář třikrát Svatém[u]. - Ježíš se mě zeptal: Kdo jsi? Odpověděla jsem: Tvá služebnice, Pane. - Zasloužíš si jeden den očistcového ohně. Hned jsem se chtěla vrhnout do plamenů očistcového ohně, ale Ježíš mě zadržel a řekl: Co chceš, trpět jeden den [v očistci], nebo krátkou dobu na zemi? Odpověděla jsem: - Ježíši, chci trpět v očistci a chci trpět na zemi největší muka třebas do konce světa. Ježíš řekl: Jedno stačí. Sestoupíš na zem a budeš mnoho trpět, ale krátce, a splníš mou vůli a má přání a pomůže ti je splnit jeden můj věrný služebník. Nyní si polož hlavu na mou hruď, na mé Srdce a načerpej z něj sílu a moc ke všem utrpením, neboť nikde jinde nenajdeš úlevu, pomoc ani útěchu. Pamatuj, že budeš mnoho, mnoho trpět, ale ať tě to neděsí, já jsem s tebou.

240
 Tři prosby v den věčných slibů. Ježíši, vím, že dnes mi nic neodmítneš.
 První prosba. Ježíši, můj nade všechno milovaný ženichu, prosím Tě, o triumf církve, zvláště v Rusku a Španělsku, o požehnání pro Svatého otce Pia XI. a pro všechny duchovní, o milost obrácení pro zatvrzelé hříšníky, o zvláštní požehnání a světlo Tě prosím, Ježíši, pro kněze, u nichž se v životě budu zpovídat.
 Druhá prosba. O požehnání pro naši kongregaci, o velkou horlivost v kongregaci. Žehnej, Ježíši, matce generální i matce mistrové a celému noviciátu a všem představeným, mým předrahým rodičům. Uděl, Ježíši, svou milost našim chovankám, posilni je svou milostí tak mocně, aby Tě ty, které opouštějí naše domy, už neurazily žádným hříchem. Ježíši, prosím Tě za svou vlast, braň ji před útokem nepřátel.
 Třetí prosba. Ježíši, prosím Tě za duše, které mají nejvíce zapotřebí modlitby. Prosím Tě za umírající, buď k nim milosrdný. Také Tě, Ježíši, prosím o vysvobození všech duší z očistce.
 Ježíši, svěřuji Ti jednotlivé osoby, své zpovědníky, osoby svěřující se do mých modliteb, jistou osobu..., otce Andrasze, patera Czaputu i toho kněze, s nímž jsem se seznámila ve Vilně, který má být mým zpovědníkem, jistou duši... a jistého kněze, jistého řeholníka, jemuž za tolik - Ty, Ježíši, víš za kolik mu vděčím, a za všechny osoby, za něž se mám modlit, Ježíši, Ty v tento den můžeš udělat všechno pro ty, za něž Tě prosím. Pro sebe si, Pane, vyprošuji - zcela mě proměň v sebe, udržuj mě neustále ve svaté horlivosti o tvou chválu, dej mi milost a sílu ducha, abych ve všem splnila Tvou svatou vůli.
 Děkuji Ti, můj přemilý Ženichu, za důstojnost, kterou jsi mi daroval, a zvlášť za královské odznaky, které mě odedneška zdobí a které nemají ani andělé - jsou to kříž, meč a trnová koruna. Ale nade všechno, můj Ježíši, Ti děkuji za Tvé Srdce. - Ono jediné mi stačí namísto všeho.
 Matko Boha, Nejsvětější Maria, Matko má, jsi nyní mimořádnějším způsobem mou Matkou, a sice proto, že Tvůj milovaný Syn je mým Ženichem, takže jsme oba Tvými dětmi. Kvůli Synu mě musíš milovat. Maria, má předrahá Matko, řiď můj vnitřní život, aby byl milý Tvému Synu.
 † Svatý, všemohoucí Bože - v této chvíli veliké milosti, jíž mě navěky spojuješ se sebou, já, maličké nic, se s převelikou vděčností vrhám k Tvým nohám, jako maličká a nepovšimnutá květinka, a vůně této květinky lásky bude každodenně vystupovat k Tvému trůnu.
 Ve chvílích bojů a utrpení, temnot a bouří, stesku a smutku, ve chvílích těžkých zkoušek, ve chvílích, kdy mě žádný tvor nebude chápat, kdy mě dokonce všichni budou odsuzovat a budou mnou pohrdat, si budu připomínat den věčných slibů, ten den nesmírné boží milosti.

274
 Ježíš mi udělil poznání sebe samé. V tom Božím světle vidím svou hlavní chybu - to je pýchu, její druh - uzavření se v sobě, nedostatek prostoty ve vztahu k matce představené.
 Druhé osvícení se týká mluvení. - Někdy mluvím příliš mnoho. Něco by se dalo vyřídit dvěma, třemi slovy, a mě to zabere příliš mnoho času. Ale Ježíš si přeje, abych ten čas použila k odpustkovým modlitbičkám za duše trpící v očistci. A Pán mi říká, jak se v soudný den bude vážit každé [naše] slovo.
 Třetí světlo - co se týká našich pravidel. Málo se vyhýbám příležitostem, které vedou k porušování pravidel, a zvláště mlčení. Budu postupovat tak, jako by řehole byla napsána pouze pro mne, a nezajímá mě, jak kdo jedná, hlavně abych já jednala tak, jak si to Bůh přeje.
 Předsevzetí. - O cokoliv mě Ježíš požádá, co se týká vnějších věcí, jít o tom hned říci představeným; ve styku s představenou budu dbát na otevřenost a dětskou upřímnost.

 Prosí také Boha, ať se na duše v očistci nedívá jinak než skrze rány Ježíše (srov. Den. 1227). V roce 1936 žádá sv. Faustyna Pána Ježíše v modlitbě, ať učiní její srdce citlivé pro každou bolest duše a těla svých bližních. U toho také vyznává, že se tato její touha neomezuje jen na tento svět, ale přesahuje jeho hranice a zahrnuje i ty duše, které trpí v očistci (srov. Den 692). 

692
 † Ó Ježíši, chápu, že Tvé milosrdenství je neobsažitelné, proto Tě prosím, učiň mé srdce tak veliké, aby se do něj vešly potřeby všech duší, žijících na celé zeměkouli. Ó Ježíši, má láska sahá za hranice světa, k duším trpícím v očistci, jim chci přinášet milosrdenství odpustkovými modlitbami. Boží milosrdenství nikdy nelze proniknout ani vyčerpat, jako nelze proniknout samého Boha. I kdybych k vyjádření milosrdenství Boha užila ta nejsilnější slova, je to všechno nic proti tomu, jaké je ve skutečnosti. Ach, Ježíši, učiň mé srdce citlivé na každou bolest duše nebo těla mých bližních. Můj Ježíši, vím, že Ty s námi jednáš tak, jak my jednáme s bližními.
Můj Ježíši, učiň mé srdce podobné Tvému milosrdnému Srdci. Ježíši, pomoz mi, abych prošla celým životem, činíc dobře všem...

 Její touha souzní s vůlí Boží. Když jí pán Ježíš předává Novénu, kterou se má modlit před Svátkem Božího milosrdenství, o osmém dni novény řekne: "Dnes mi přiveď duše, které jsou v Očistcovém vězení, a ponoř je do propasti mého milosrdenství, ať prameny mé krve ochladí jejich palčivost. Všechny tyto duše velmi miluji, splácejí dluh mé spravedlnosti. Je ve tvé moci přinést jim ulehčení. Vezmi z pokladnice mé církve všechny odpustky a obětuj je za ně ... Kdybys znala jejich muka, neustále bys za ně obětovala duchovní almužnu a splácela mé spravedlnosti jejich dluhy.(Den. 1226)"

 Tato slova nás ujišťují, že Bůh duše v očistci miluje a že jeho spravedlnost nebrání pomáhat jim a ulehčovat jejich utrpení. Sv. Faustyna je pozvána ponořovat duše do propasti Pánova milosrdenství. Faustyna odpovídá Bohu modlitbou, v níž k němu přivádí duše v očistci a prosí, ať je proudy jeho krve a vody osvobodí. Touto modlitbou, kterou nám sv. Faustyna předává ve svém Deníčku jako součást » Novény před Svátkem Božího milosrdenství «, nám zároveň zdůrazňuje úzké propojení duší v očistci s Ježíšovým Srdcem, ve kterém jsou uzavřené (srov. Den. 1227).

1227
 Nejmilosrdnější Ježíši, jenž jsi sám řekl, že si přeješ milosrdenství, přivádím tedy do příbytku Tvého nejslitovnějšího Srdce duše z očistce, které Ti jsou velmi milé, které však musejí splácet dluh Tvé spravedlnosti, nechť proudy krve a vody, které vytryskly z Tvého Srdce, uhasí plameny očistcového ohně, aby i tam byla oslavována moc Tvého milosrdenství.

 Z hrozných očistcových plamenů
Stoupá nářek k Tobě, milosrdnému,
A získávají útěchu, úlevu i osvěžení
V prolitém krve a vody prameni.

 Věčný Otče, shlédni milosrdně na duše trpící v očistci, které jsou uzavřeny v Ježíšově nejslitovnějším Srdci. Prosím Tě, pro bolestné utrpení Ježíše, Tvého Syna, a pro všechnu hořkost, jíž byla zaplavena jeho přesvatá duše, prokaž své milosrdenství duším, které se nacházejí pod pohledem Tvé spravedlnosti, nehleď na ně jinak než skrze rány Ježíše, Tvého nejmilejšího Syna, neboť my věříme, že Tvá dobrota a slitovnost jsou nekonečné. Amen.

 Důležité také je zmínit se o tom, že k pomoci duším v očistci Faustyna využívá prostředky, které nabízí církev: svátosti a odpustky.

 K tomu je zvána nejen sv. Faustyna. Pokladnice církve je otevřena také pro nás. Dokud žijeme na zemi, můžeme z ní brát pro ostatní a také pro duše v očistci.

Zdroje:
» Časopis Apoštol Božího Milosrdenství 3/2015 «
» (3/2015 - ke stažení zde) «

Deníček BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ V MÉ DUŠI - Svatá s. M. Faustyna Kowalská ( ISBN 978-80-7195-269-5 )