z Deníčku sv. Faustyny - Deníček   BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ V MÉ DUŠI - Svatá s. M. Faustyna Kowalská ( ISBN 978-80-7195-269-5 )

153

Jednoho dne jsem uviděla dvě cesty: jednu širokou, posypanou pískem a květy, plnou radosti a hudby a nejrůznějších příjemných věcí. Lidé jdou tou cestou, tančí a baví se - přicházejí na konec, nevidí, že už je konec. A na konci té cesty byla strašná propast - jícen pekla. Ty duše poslepu padaly do té propasti, jak šly, tak také padaly. A bylo jich tolik, že je nebylo možné spočítat. A viděla jsem druhou cestu, spíš stezku, neboť byla úzká a pokrytá trním a kameny, a lidi, kteří po ní šli se slzami v očích a jejichž údělem byly nejrůznější bolesti. Někteří padali na ty kameny, ale hned vstávali a šli dál. A na konci cesty byla překrásná zahrada přeplněná štěstím všeho druhu a všechny ty duše tam vcházely. Hned v první chvíli zapomínaly na své utrpení.

z Deníčku sv. Faustyny - Deníček   BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ V MÉ DUŠI - Svatá s. M. Faustyna Kowalská ( ISBN 978-80-7195-269-5 )

Zamyšlení:

Po jaké cestě kráčím já? Chci se sám rozhodovat kam půjdu, nebo se nechat vést? 

Modlitba:
(...) S důvěrou a prostotou malého dítěte se Ti dnes, Pane Ježíši, můj Mistře, odevzdávám, nechávám Ti naprostou svobodu, abys řídil mou duši. Veď mě, jakými chceš cestami, nebudu je zkoumat. S důvěrou půjdu za Tebou. Tvé milosrdné Srdce může všechno. (Dn 228)
Amen.